Jak mnozí z vás jistě vědí, Nový Zéland byl vybrán režisérem Peterem Jacksonem jako ideální lokalita pro natáčení filmových trilogií Pán Prstenů a Hobit. A tak se mnoho fanoušků vydává tato místa navštívit. Já jsem si ten zážitek také pochopitelně nemohl nechat ujít – koneckonců jde o jednu z největších turistických atrakcí. Vynechat Hobitín na Zélandu by bylo pro fanoušky Středozemě skoro stejné jako vynechat orloj v Praze. A v tomto článku se s vámi o zážitek podělím 🙂

Waikatské kopečky

Cesta z Hamiltonu do Hobitína

Hobitín je skanzen. Obří rekvizita. Umělá vesnice vybudovaná původně jen za účelem natáčení filmů vznikla přebudováním farmy. Peter Jackson si vzal vrtulník a letěl hledat ideální lokalitu…až našel farmu jistého pana Alexandera, který s přebudováním souhlasil. Lepší lokalitu opravdu vybrat nemohli – cestou tam jsem musel několikrát zastavit, abych si to mohl vyfotit. Nekonečné lány zelených kopečků, na kterých se pasou obrovská stáda krav a ovcí. Silnice úplně prázdná, nikde ani auto.

Takhle vypadá Waikato v zimě, když zrovna neprší 🙂
Ve Waikatu je průměrný roční úhrn srážek přes 2000mm – to je zhruba 3x tolik co v ČR.
Není tedy divu, že je tu vše takhle krásně zelené 🙂
Farmáři často prodávají různé zboží přímo u cesty. Tohle jsou zrovna “bio” vajíčka. Prodavače nečekejte, platí se do kasičky.

Po dotočení třetího dílu Pána Prstenů byl Hobitín rozebrán – tak se to obvykle s filmovými rekvizitami dělá. O 10 let později však přišel Peter Jackson za panem Alexanderem znovu, tentokrát s natočením trilogie Hobit. A pan Alexander opět souhlasil, tentokrát však s podmínkou, že Hobitín po dotočení zůstane stát. A tak Hobitín stojí dodnes…

Cesta tam a zase zpátky

Po asi hodině cesty nekonečnými zelenými lány jsem dorazil na místo…tedy, ne tak docela. Jenom k prodejně lístků. Nový Zéland z turismu žije, takže každá atrakce je náležitě zpoplatněná. O to větší je škoda, že do Hobitína se dá dostat pouze s průvodcem. Celá prohlídka trvá asi 90 minut a je to doslova davová akce 😀 Každých 15 minut vyjíždí plný autobus (skupina cca 40 lidí) a v sezóně se musí vstupné zamluvit několik týdnů dopředu, protože je vyprodáno. Je to škoda, protože sám bych si Hobitín užil mnohem víc, kdybych měl čas si prohlédnout detaily. I tak ale stojí za návštěvu…

Fotka z autobusu – zrovna přijíždíme do Hobitína

Na druhou stranu, průvodce nám vypravoval spoustu historek a triků z natáčení, takže jsem se rozhodně nenudil. Věděli jste například, že všechny hobití “nory” jsou prázdné, a že všechny interiérové scény se točily ve studiu? Jasně, dává to smysl, ale mnozí doufali, že se budou moct podívat do té slavné Bilbovy nory. Průvodce nám zdůraznil, že to není možné, protože bychom byli zklamaní. Nora je prázdná 🙁

Tak tohle je naše skupinka. Ten mohutně gestikulující pán je náš průvodce.

Další historky z natáčení

Udržovat takový skanzen není sranda. O Hobitín se stará cca 300 lidí – zahradníci, průvodci a další. Díky tomu vesnička vypadá, jako by v ní opravdu někdo bydlel. Z komínů se kouří, na šňůrách visí vyprané prádlo, na zahrádkách roste zelenina – živá, ne umělá!

A tohle už je první hobití nora! O rekvizity a detaily nebyla nouze.
Každý dům měl svého vlastníka. Tohle je dům rybáře. Sušené ryby nejsou opravdové 🙂 Místy jsem si vzpomněl na galskou vesničku z Asterixe…
Pohled na Bilbův dům…nebo spíš noru. Taková drobnost – ten velký strom, který nad norou “roste”, je UMĚLÝ. Rekvizitáři museli Petera Jacksona milovat, když jim týden před natáčením přikázal, aby všech jeho zhruba 60.000 listů přestříkali čerstvou barvou 🙂
Před Bilbovým domem/norou jsem se musel samozřejmě vyfotit…
Na pořádné návsi nesmí chybět jezírko. Během natáčení však došlo k neplánovanému problému – do jezírka se nastěhovaly žáby, a jejich kvákot byl tak hlasitý, že byl slyšet na záznamu. Rekvizitáři tedy dostali za úkol žáby vylovit a odvézt. Žáby však nejsou úplně hloupé, a svou původní lokalitu si dobře pamatují. Za pár dní byly zpátky, a museli je lovit znovu. Napodruhé je prý odvezli mnohem dál…
Další nora. Nechybí ani poštovní schránka a ptačí budka…
Proslulá hospoda U Zeleného Draka, kde se hobiti setkali s Aragornem. V ní jsme dostali pivo (v mém případě jenom zázvorové) a prohlídka skončila.
Škoda jen, že interiér filmovou hospůdku moc nepřipomínal…po setmění by to možná mělo větší šmrnc.

Bonus: Obří kráva

Cestou z Hobitína jsem projížděl městečkem Morrinsville, a najednou koukám a vidím obří kovovou sochu krávy, jen tak u silnice. Tohle se na Zélandu občas stává – například v nedaleké vesničce Tirau lze pro změnu narazit na dřevěnou budovu ve tvaru ovce…a občas se najdou i obrovské modely ovoce a zeleniny.

Jen tak mimochodem, ta kráva stojí před prodejnou traktorů…traktor sice není Fabie, ale i tak se dá použít jako měřítko.

A to je prozatím vše. A jak se jinak daří? Chystám se na zkoušky na řidičák, protože za 3 měsíce mi vyprší platnost toho Evropského. A když zrovna neprší, tak cestuju…naposledy jsem navštívil vulkanické údolí poblíž města Rotorua. O tom bude další článek. Díky za čtení 🙂