Ahoj :-) Dlouho jsem se neozval. Ale žiju, a stále na Novém Zélandu. Od února uplynulo víc než půl roku, a za tu dobu jsem se stihnul přestěhovat, zažádat o rezidenční víza, získat další pracovní víza až do roku 2023, procestovat Severní ostrov a spoustu dalších věcí. A protože se nám pomalu blíží Vánoce, rád bych Vám ukázal, jak jsem je prožil minulý rok.
Uvízlí na Zélandu
Narozdíl od roku 2019, v roce 2020 byl Nový Zéland kvůli epidemii COVID-19 uzavřený pro vstup lidem, kteří nejsou rezidenti. A je uzavřený dodnes. Což znamená, že pokud bych vycestoval, tak už se nemůžu vrátit. Takže poprvé v životě jsem strávil Vánoce fyzicky vzdálen od rodiny. V podobné situaci se ocitla spousta mých přátel z Waikatské univerzity v Hamiltonu, a tak jsme se rozhodli oslavit Vánoce společně.
Každý měl za úkol přinést nějaký pokrm ze země, odkud pochází. Já se rozhodl upéct makový závin. S makem je to tu trochu složité – najdete ho tu maximálně jako ingerdienci v celozrnném chlebu, a v supermarketu se prodává v sekci “koření” v krabičkách po 40 gramech, kdy každá krabička stojí 3 dolary. Takže když je na závin potřeba 200 gramů, tak to znamená 5 krabiček za 15 dolarů. Nakonec se mi ho podařilo sehnat v takových těch obchodech se zdravou výživou, kde stál jen 2 dolary na 100 gramů.
Novozélanďané na Vánoce typicky grilují hovězí či jehněčí steaky, případně jedí uzenou šunkovou kýtu. Aby ne. Vánoce jsou v létě, takže venku je 25 stupňů, a sníh pokrývá leda tak vrcholky hor. To ale nebrání supermarketům, aby pouštěly “tematické” hitovky v rádiu. Například “Let It Snow” (“Ať sněží”) či “White Christmas” (“Bílé Vánoce”). Ne, opravdu to nedává smysl. 25. prosince ráno rozbalí dárečky, 26. prosince navštíví rodiny…a pak se sbalí a vyrazí na dovolenou. Na dovolenou? To zní jako plán!
Nelsonská jezera
Při mé první návštěvě jsem prozkoumal především jih Jižního ostrova. Avšak sever – Nelson a okolí – jsem značně zanedbal. Jako první jsem se rozhodl pro celodenní trek kolem jezera Rotoiti, 150 kilometrů jižně od Nelsonu. Neexistuje lepší místo pro seznámení se s typickým Novozélandským pralesem.
Sice nebylo zrovna slunečno, ale pro procházku pralesem bylo počasí ideální. Po pár hodinách cesty jsem narazil na řeku, kterou bylo nutné přebrodit. Tak jsem si sundal boty a ponožky a přešel jsem na druhý břeh. Když jsem se obouval, potkal jsem turisty, kteří jezero obcházeli proti směru hodinových ručiček. Hned mi říkali “vykašli se na zouvání, budeš se brodit ještě dvacetkrát”.
Pláž Wharariki
Další zastávkou byl mys “Farewell” (“Sbohem”) na severozápadním cípu Jižního ostrova. Zde se také nachází pláž Wharariki, která je známá všem uživatelům systému Windows jako jeden z dostupných obrázků plochy. Po mém příjezdu k pláži se rozpršelo, a všichni lidé tak z pláže utíkali pryč. Když všichni utekli a odjeli, přestalo pršet…a tak jsem měl pláž celou pro sebe!
Jeskyně Rawhiti a Ngarua
Kousek na jih od pláže Wharariki v blízkosti hory Takaka se nachází soutězka Rawhiti se stejnojmennými vápencovými jeskyněmi na jejím konci. Jeskyněmi a celým údolím se ozvěnou šířil zpěv ptáků. V jeskyních nejsou jen krápníky, ale také ostatky vyhynulých ptáků Moa. Tito obři dosahovali výšky až 4 metrů a hmotnosti 100 kilogramů, avšak byli vyhubeni v 18. století prvními osadníky Nového Zélandu.
Novoroční párty
Na přelomu roku 2020 a 2021 bylo díky přísné kontrole hranic na Novém Zélandu přesně 0 případů koronaviru. I díky tomu proběhly oslavy nového roku bez omezení. Na Silvestra večer jsem navštívil koncert na náměstí v Nelsonu, kde mohlo být 2000 lidí. Pro zbytek světa – který byl tou dobou v lockdownu – to bylo nepředstavitelné.
A tím můj krátký výlet do Nelsonu končí. Šup zpátky na Severní ostrov. Štěstí nás tu však s COVIDem opustilo, a tak už jsme přes 2 měsíce v úplném lockdownu. Naštěstí můžu pracovat z pohodlí domova, a naštěstí tu máme už 89% očkovaných, takže existuje nenulová šance, že přes Vánoce bude možné znovu cestovat (a fotit). Pokud jste dočetli až sem, díky :-) Bylo to přes půl roku, ale určitě se zase ozvu. Čau!
Leave A Comment